A už jsme zase doma...
11.7.2005, Londýn
Tak asi po půl roce další zápis. A to jsem už fakt chtěl psát častěji. Ale když ono nebylo moc o čem. Teda jako jo. Will se nejdřív trochu podezřele často stýkal s Katie a když už začala přespávat v jeho posteli, vtipy o tom, že jsou jako zamilovaný hrdličky přestaly být vtipný. Jsem rád, že ani on si nedělal srandu z toho, že El přespává u mě. Nejdřív teda spala v jedné z prázdných postelí u nás na pokoji, protože se na svým pokoji necítila dobře. Už si nějak nevybavuju, kdy a proč začala spát v mé. Mám pocit, že s tím přišla ona, že jí byla zima nebo jen nechtěla být sama v posteli na druhým konci pokoje. Nicméně nám to vydrželo do teď a když je teď o prázdninách u nás, spíme oba ve stanu na zahradě ve velké posteli. Má to i tu výhodu, že se nemusím mačkat se Sophie v tom malinkým pokoji.
Ještě ale než se rozepíšu o prázdninách, tak jedna úžasná zpráva z konce školního roku. VYHRÁLI JSME ŠKOLNĺ POHÁR! Je to tak. Loni vyhrál Havraspár, kterej ho měl už asi pět nebo kolik let v řadě. Navíc bylo jasný, že ho vyhráli jen díky protekci. Letos jsem neměl moc chuť a kvůli odpadajícím hodinám ani příležitost o něj bojovat a o to víc mě pak překvapila naše výhra. Příští rok zaberu a musíme ho udržet! Ono ten druhák byl celkově takovej divnej. Sice jsem dostal post kapitána kolejního týmu, ale nepodařilo se mi zorganizovat ani nábor. Musím ho letos udělat hned po příjezdu do Bradavic. Navíc zmizel Jackie. Asi půl roku jsem ho vůbec neviděl. Snad je v pořádku.
Ke konci roku se stala ještě jedna věc. El se nějak zhoršil zrak až tak, že prakticky neviděla. Zavedl jsem ji na ošetřovnu, kde byla Em a ta jí na to dala nějaký lektvar. Do rána měla vidět zase dobře, ale i když se to zlepšilo, furt neviděla moc do dálky. Po příjezdu do Londýna jsem ji vzal k Mungovi, kde se na ní podívali, mám pocit že ji zase něco dali a má se stavit na kontrolu. No sice už vidí na pár metrů, ale asi bude muset dostat brýle. Nečekal bych, že zrovna vadu zraku lékouzelníci nezvládnou vyléčit.
A teď zpátky k prázdninám. Po pár dnech co u nás El byla mě dokopala k úklidu stanu. Teda hlavně ložnici. Bylo tam hrozně moc věcí po mamce. Hlavně oblečení. Tolik oblečení... by to muselo stačit aspoň třem lidem! Jen plášťů tam měla nejmíň pět šest a různých barev. Jeden mi ale padl do oka. Málem jsem ho přehlídl. Byl úplně vespod pod hromadou dalších a vyčuhoval z něj jen kousek. Navíc bylo vidět tak nějak skrz něj. Teda ne úplně. Vytáhl jsem ho a nechápavě si ho prohlížel ze všech stran. Nedovedu říct jakou má barvu, protože ... no nevím z čeho je a jak to funguje, ale když jsem si ho dal na sebe, zmizel jsem. Do teď tomu nemůžu uvěřit. O něčem takovým jsem slyšel jen když mi táta vyprávěl příběh o třech bratřích, kteří narazili na smrt.
Ta je chtěla utopit v divoké řece, ale ti nad ní vyzráli a ona jim za to dala odměnu podle jejich výběru. A jeden z nich chtěl neviditelnej plášť. Musím se na něj zeptat táty, ale nějak nevím. Bojím se, že na něj zapomněl a když s tím pláštěm za ním dojdu, vezme mi ho. Ale zase když si ho nechám a pak zjistí, že ho mám, zaručeně mi ho sebere a budu mít průser. Asi za ním ještě teď zajdu.
A ještě bych se mohl zmínit o událostech posledních dní. Už zase jsem se začal doma nudit, tak mě napadlo, že bychom mohli na zahradě opíkat špekáčky. V kotli jsem potkal Willa s Katie, tak jsem je pozval. Čím víc lidí, tím líp. Nicméně Katie se udělalo zle a tak došel jen Will, kterej se stejně brzo vypařil za svou drahou polovičkou. El ale pozvala Rose, tak jsme tam pak byli aspoň tři. Holky ale byly nějaký unavený, takže zase žádná divoká akce. Rose nakonec přespala u nás ve stanu ve spacáku. A ne jen jednou. Což se hodilo. Další den El vyspávala, tak jsme jen s Rose zašli do Visánku se podívat na nějakou starou opuštěnou vilu na okraji vesnice. Brána byla zamčená, tak jsem přelezl plot. Rose se furt něco nezdálo a tak nakonec zůstala venku. Byla tam celkem pěkná zahrada s bazénem a pár keříkama hroznovýho vína. Teda pěkná by byla, nebýt zarostlá a neudržovaná už kdo ví kolik let. Dveře byly vesměs vymlácený, nábytek zdemolovanej. Skoro jako kdyby tam dlouho nikdo nebyl. Ale přecijen tam byla nějaká paní. Nejdřív jsem se jí trochu lekl a začal se omlouvat. Ale vůbec nevnímala. Přemohla mě zvědavost a tak jsem rychle proběhl dům a vypadl pryč, než se probere. Byl to zvláštní dům. Ale něco mě na něm přitahuje.
Celkově mě ale Rose překvapila, jaká je ... no docela opatrná a má strach vybočit a udělat něco, co by asi úplně neměla. Ve stanu jsem našel hnojůvky, asi tátovy, ale byly v zaprášené bedně, tak mu snad nebudou chybět. Vzal jsem si tři a tři jsem dal Rose. Furt odmlouvala a nechtěla je jít nikam po nikom házet. Uznávám že nápad s házením po mudlech v parku poblíž Kotle byl moc. Ale házet je na spolužáky v Kotli mi přijde v pohodě. Nakonec kývla na ten Kotel, tak jsem tam vyrazili krbem a rovnou jsme šli do patra. Je tam perfektní výhled dolů na stoly a zároveň se tam dá schovat za zdí. Dole seděl ten blb Matt, tak moje první hnojůvka měla jasný cíl. Ohlídl se, ale nemohl mě vidět. Už jsem se schovával za zdí. Než jsem ale ukecal Rose, vyšel nahoru za náma a vyptával se, jestli jsem ji na něj nehodil já. Samozřejmě jsem to zapřel a tvářil se, že to sežral. Ale že by byl až tak blbej a uvěřil mi? No přišli jsme o cíl, tak jsme šli na balkón nad altánkem za Kotlem, ale nikdo tam nebyl. Tak si Rose aspoň zkusila na nečisto, jak se používá hnojůvka a zabalili jsme to.
Takže vlastně ne že by se vůbec nic nedělo, ale bylo toho hodně málo a nemělo smysl o tom psat jednotlivě. Tak snad se to brzo změní.