První narozky na hradě
1.11.2003, Bradavice
Včera byl Halloween. Pro většinu lidí je to jen super den plnej kostýmů, strašidelných historek, děsivé dekorace a sladkostí a hromady jídla a pití obecně. Pro mě je ale navíc dnem mých narozenin. Někdo by možná řekl, že je to na prd. Že když máte narozeniny v den nějakýho svátku, tak dostáváte míň dárků, máte o jeden den oslav míň a podobně. Blbost! Jako jo. O jeden den oslav míň mám. Ale veškerá dekorace a všechno spojený s oslavou Halloweenu mi dělá radost dvakrát. Nejdřív jako součást Halloweenu a pak jako součást narozenin. A včera to byla rozhodně úžasná oslava!
Teda nikomu jsem tady neřekl, že mám narozky, takže to byla čistě oslava Halloweenu, ale i tak to byly parádní narozky. Vstupní síň vypadala jako močál s mrtvým, uschlým stromem a dřevěnýma lávkama, ze kterých se hodně snadno padalo do té zelené ... vody, Velká síň byla obří hřbitov a na vnitřní nádvoří by měly mít slabší povahy zakázanej vstup. Zem byla plná malých pavouků. Teda ve srovnání s těma akromantulema co tam pobíhaly. Jinak i ti malý pavouci by snesly srovnání s čivavou. Pěknej hnus. A každou chvíli se tam někdo zamotal do obřích pavučin. Ještě že to byla jen dekorace. Chytit se do něčeho takovýho v lese za hradem, kde není nikdo kdo by vás vytáhl, asi byste skončili jako svačinka skutečné akromantule. Hmmm skutečná akromantule. Není to tak dlouho, kdy bych se za podobný řeči poslal do blázince.
Ale zpátky k průběhu včerejška. Hned po ránu jsem začal sprďanem. Bohužel na můj účet. Ale na druhou stranu to bylo celkem v klidu. Být to sprdung od Dworkina nebo někoho takovýho, byl bych asi pos... až za ušima. Napochodoval jsem na ošetřovnu s tím, že je poslední den preventivních kontrol pro prváky. Nějak se mi to vykouřilo z hlavy. Horší bylo, že ošetřovna otevírala až za hodinu, jak jsem se dozvěděl. Takže když vyšla zdravotnice ze dveří, začala tím, že doufá, že já i jeden havraspárčan co tam čekal, jsme hodně vážně nemocní, když zvoníme tak brzo. No příště už si dám bacha na čas.
Po tomhle díky bohu víc trapasu než průseru jsem šel do velké síně, kde podle hlášení rozhlasu měla za pár minut začít nějaká soutěž. Přivítal nás a pravidla nám vysvětlil profesor Aquarin. Po hradě bylo rozmístěno celkem 13 strašáků do pole a od každýho jsme si měli vzít lístek s písmenem. Ty byly očíslovaný, takže je stačilo poskládat a vyšla z toho hádanka "král mezi upíry". Šlo samozřejmě o Drákulu. Abych nezapomněl. Našel jsem tu chodbu, o které psal táta v posledním dopise. Je ve sklepení. Furt jsem tu veverku přehlížel, dokud jsem nehledal ty strašáky. No. Když jsme měli hádanku vyřešenou, poslal nás Aquarin do díry v zemi na vnitřním nádvoří, která vypadala jako doupě akromantule. Fakt chuťovka. Uvnitř byla chodba, na jejímž konci byly dveře. Ty se otevřely po vyslovení hesla Drákula a za nima už byla truhla s pokladem. Ale prázdná. Takže nezbývalo než vylézt v mučírně, fakt romantický místo, dojít zase na nádvoří za Aquarinem, říct mu o prázdné truhle a projít si to znova. Ale pokud za to stál. Hromada halloweenských sladkostí, nějaká ta dekorace a upíří maska. S tou už jsem běhal po hradě po zbytek dne.
Na závěr dne si pro nás vedení školy připravilo ples. Ne že bych tančil, ale aspoň jsem využil ten docela drahej oblek a taky jsem si mohl beztrestně užít tu masku z pokladu. Ještě ve vstupní síni jsem narazil na rytíře v bílé zbroji. Po hlase jsem hned poznal Paula Woodse. Nechtěl ale jít dál. Prý aby zase nemusel opisovat školní řád. Pravda. Ta zbroj porušovala školní řád jak jen je to u oblečení možný. Nakonec se ale odvážil. Tou dobou už jsem seděl u stolu s Lucasem. Zase byl nějakej zamlklej. Je to hroznej suchar. Vůbec by mu neuškodilo se trochu odvázat. Na plese byla nejzajímavější asi výzdoba. Jedním slovem super. Úplně jak na hradě Drákuli. I nápoje a jídlo na baru bylo tématický. K pití jsem si dal krev démona.
Tak takovej rušnej byl můj první Halloween a moje 12. narozeniny na hradě.