Zábava konečně začíná
4.11.2003, Bradavice
Včerejšek začal jako každé ospalé pondělí. Ráno jsem spěchal na lektvary, abych zjistil, že v pondělí je vlastně má Zmijozel a Havraspár. Musím si udělat poznámku do rozvrhu, že máme lektvary v úterý. Konečně jsme měli první hodinu přeměn a světe div se, většinu hodiny jsme poslouchali zase kázání o nošení uniformy. Ještě jednou uslyším, že máme na hodiny chodit v uniformě popsané ve školním řádu a že máme mít černé a ne šedé kalhoty a budu muset zajít k psychiatrovi. Naštěstí kousek od ošetřovny je nějaká psychologická poradna nebo co. Dokonce jsme se ale dozvěděli formuli prvního kouzla! Přeměnu jabka na banán. Opačnou přeměnu se snad dozvíme ještě před vánocema.
Už tak nic moc hodinu přeměn nám navíc zkazilo hlášení profesora Dworkina. Místo jedné hodiny teorie lítání budeme mít dvě! A první hodinu se prakticky řešila jen uniforma a sešity. Z vyučovací hodiny si dělal vojenský cvičení. Všichni vstyk! Sednout! Vytáhnout sešity! Navíc očividně nadržuje Zmijozelu. Ať jsem se hlásil sebevíc a dvakrát mě vyvolal a pokaždé jsem věděl, dostali jsme za celou hodinu jeden bod. Zmijozel dostal tři a první hned za stručnou odpověď na jednu otázku. S takovou nemáme šanci nasbírat těch padesát bodů na změnu hesla od koleje na něco normálního ani do konce roku.
Abych si ale furt jen nestěžoval. U večeře mi Cimelie donesla balíček od táty k narozeninám. Byly v něm dvě knížky s kouzlama, takže se konečně budu mít šanci něco naučit! A taky mi táta napsal krom přání další hádanku. Tentokrát jde evidentně ne o tajnou chodbu, ale o nějakou tajnou místnost. Než jsem ten balík otevřel, dala se se mnou do řeči Lilly. Je taky z Nebelvíru, ale asi druhačka. V prváku už prý není, ale třináct bych jí určitě neřekl. Přišla mi inteligentní a dobře se mi s ní bavilo. Konečně někdo rozumnej.
Po chvíli povídání jsem jí nabídl, že může jít tu tajnou místnost hledat se mnou. A tak jsme vyrazili. Bohužel tahle tátova hádanka je těžší. Zkusili jsme všechno, ale bez úspěchu. Dokonce jsme se těsně před večerkou zkusili zeptat jedné starší holky z Havraspáru, jestli o té místnosti neví. Sice bych radši moc lidí do toho nezatahoval, ale Lilly jí zjevně věří a přišla mi v pohodě. Zeptal bych se duchů, ale ti nejsou moc komunikativní. Chvilku jsme se s tou havraspárčankou zakecali a najednou bylo pár minut po večerce. Rychle jsme se s ní rozloučili a vystartovali jsme na kolej. Zas tak moc bodů nemáme, abychom o ně mohli přijít couráním po hradě po večerce.
Ve spolce nás ještě zadržel Paul Woods. Ten to chce asi dotáhnout na primuse. Vyptával se, kde jsme s Lilly byli, jako kdyby mu do toho něco bylo. Lilly se ale zachovala perfektně a zatloukala a zatloukala. Tím mě jen utvrdila v tom, že nebyla chyba se jí svěřit a přibrat ji do pátrání po té tajné místnosti. Po chvíli už mě to tlachání s Paulem začalo nudit, tak jsem se rozloučil a šel spát. S Lilly jsme si vyměnili významný pohledy a potichu jsme se tak trochu šifrovaně dohodli na pokračování pátrání. Jo vypadá to, že zábava konečně začíná.