Vánoce a Silvestr 2003

1.1.2004, Bradavice

Čas na hradě opravdu hrozně letí. Včera už byl Silvestr a to znamená, že už jsem tady čtyři měsíce. Ze začátku se sice nic moc nedělo, ale to asi proto, že jsem tady moc lidí neznal. Teda ne že bych se nebavil třeba s Jackiem a několika dalšíma. Ale jinak jsem s nikým nic extra nepodnikal. Za to co jsem poznal Lilly se všechno změnilo. S Lilly třeba občas zajdem ven. Teď co je sníh hlavně stavět sněhuláky. Což mi říká, že jsem se minule nezmínil, že když jsme stavěli prvně sněhuláka s Lilly, tak dlouho provokovala a házela po mě sněhový koule, až jsem ji efektivně neutralizoval sražením do sněhu. Rozhodně to nečekala. Od té chvíle furt plánuje jak vyválet ve sněhu mě. Mezi svátky to málem zkusila po večerce ve sněhu ve spolce. Naštěstí se spokojila s koulovačkou. Ale pochybuju, že se tomu vyhnu. Dřív nebo později mi to povalení do sněhu vrátí i s úrokama. Taková už naše princezna Lilly je.

Vlastně většinu volnýho času teď trávím s Lilly. Věčně by ponocovala málem až do rána. Tak dlouho ale fakt nezvládám být vzhůru. Je nějaká hyperaktivní. Ale to je na ní fajn. Slovo nuda už se z mýho slovníku díky ní vytratilo. Když jsem zase skončil u Lil, docela by mě zajímalo, jak se jí líbil můj vánoční dárek. Dal jsem jí plyšovýho rysa. Sice o sobě mluví občas jako o lvici, ale to beztak jen kvůli Nebelvíru. O lvech a lvicích každý ví, že jsou králové zvířecí říše a že jsou to odvážní predátoři. Ale Lil je spíš jako rys. Krásná, vypadá skoro jako domácí kočka, ale huňaté a měkké tlapky skrývají velké drápy a tahle roztomilá kočička se snadno změní v rychlou a nebezpečnou šelmu. Stejně jako rys taky očividně čeká až nebudu dávat pozor a pak mě rychle srazí do sněhu.

Pár dní před Vánocema byly na hradě vánoční trhy. Byl tam stánek se zbožím z Příčné, pak nějaký oblečení a taky několik studentů tam prodávalo svoje věci. Na stánku z Příčné jsem koupil dárkovou krabici pro Lil a Lucase a pro Lil pak ještě toho plyšáka a potloukový bombony. Pro Lucase jsem tam ale nic zajímavýho nenašel. To až na stánku jedné studentky. Zeptal jsem se na něco vhodnýho pro kamaráda ze zmijozelu a vytáhla zpodpultu krabici s hromadou zajímavých věcí. Měla tam mimo jiné hnojůvky a dýmovnice. To byla jasná volba. Akorát než jsem se domluvil na ceně hnojůvky co údajně měla být nějaká časovaná, tak asi nějaký blbeček za mnou využil naší nepozornosti a odpálil jednu hnojůvku. Krabice naštěstí explozi trochu utlumila, ale ne moc a tak jsem sotva uskočil spršce bahna a sena. I tak se snad ale dárky nakonec vydařily. Přes svátky jsem taky konečně mluvil i s Emily, od které jsem dostal něco sladkýho na zub a je mi líto, že mě nenapadlo dát dárek i jí. Lilly mě představila i své kamošce Vic, tedy Victorii Drayton, a po těch pár společných zážitcích bych nejradši dal dárek i jí. No na příští Vánoce se připravím líp. Dárky asi nakoupím na Příčné dopředu.

Jak je už asi jasný, nakonec jsem na Vánoce zůstal na hradě. Prostě jsem neodolal. Vánoční výzdoba hradu je nádherná. Člověk se tady fakt cítí jak v pohádce. Závěje sněhu venku, trocha sněhu uvnitř. Krásně zdobené stromky kam se člověk podívá. A ve vstupní síni jeden obzvlášť velkej. Dopoledne 24. prosince jsme šli s Lilly a Vic stavět sněhuláky. Akorát že Lilly se někde zdržela, tak jsme stavěli jen s Vic. Teda začali jsme nejdřív přípravou sněhových koulí na stavění. Těch jsme udělali až až. Stačilo by to i na pořádně velkou koulovačku. To byl zjevně taky plán Vic, která po mě začala házet ty pracně udělaný sněhový koule. Samozřejmě jsem si to nenechal líbit a náležitě jí to oplatil. Po chvíli šla Vic na hostinu a já se ještě zdržel stavěním. Když jsem dorazil na hostinu, už nebylo moc místa k sezení a už vůbec ne vedle Lilly nebo Vic. I proto to byla pro mě taková trochu nudnější hostina. Akorát jsem trochu pokecal s Lucasem.

Pětadvacátýho, jestli se nepletu, se u nás na koleji zastavil kolejní ředitel Thorinson i se zástupcem Archerem. Hlasovalo se o novým hesle. Jelikož naše studentský hlasování skončilo pro dvě hesla stejným počtem hlasů, dostali jsme na výběr. Nový hlasování, který může trvat kdo ví jak dlouho, nebo nám nový heslo vyberou ti dva. Jednohlasně jsme se shodli, že mají vybrat ti dva a tak jsme ještě tu noc měli nový, hezký a hlavně krátký heslo. Konečně nedokončím školu během odvykládávání hesla pro vstup na kolej.

Nejzajímavější na konec. Tím byl bezesporu Silvestr. Byl jsem pořádně unavenej, tak jsem spal snad až do poledne. Když jsem se probral a oblíkl, zaslechl jsem akorát v rozhlase, že se blíží silvestrovská oslava a společenský úbor je podmínkou. Rychle jsem se tedy převlíkl do obleku a šel jsem na sraz do vstupní síně. Tam jsem potkal Lilly a Vic a málem mi vypadly oči a spadla huba až na zem. Ty dvě vypadaly neskutečně nádherně. Obzvlášť Lil je kočka i normálně, ale jak se vyparádily na ten ples, no to prostě nevím jak popsat. Na chvílku jsem doslova oněměl. Po chvíli se slova ujala zástupknyně ředitele, Tara Grimes. Dozvěděli jsme se, že se přesuneme někam ven a pojedeme ve skupinkách. Utvořit skupinku nebyl problém. Ale nechtělo se mi zkoušet jak moc velkou zimu vydržím v obleku. Vic měla v šatech holý ramena a ruce, tak jsme šli spolu pro něco teplejšího na sebe. Vzal jsem si plášť, rukavice co mám k obleku a radši i teplejší zimní polobotky. Sice se k tomu obleku nijak extra nehodily, ale nechtěl jsem aby mi umrzly prsty na nohách.

Když jsem došel dolů, Vic už tam byla s pláštěm v ruce a většina lidí zjevně už byla pryč. Vyrazili jsme teda k molu, odkud jsme já, Lilly, Vic a ještě myslím Fiona už nevím s kým jeli kočárem přes jezero do takovýho snad i ledovýho zámečku. Byla to obrovská stavba. Nechce se mi věřit, že by se s tím někdo dělal jen na jednu párty. Ale co už. Hlavně že to tam bylo krásný. Nakonec jsme seděli u stolu jen já, s Lilly, Vic a přidal se pro změnu Lucas. Toho jsem holkám hnedka představil. Na dvakrát. Obě byly nějak mimo. Asi byly unesený tím krásným sálem. Oslava utekla vcelku rychle a ve stučnosti byl program následující. Chvíli jsme se bavili u stolu, pak jsme si šli koupit lístky do tomboly, ve které prý každý vyhrával, ve frontě jsem potkal jednu tátovu známou. Byla i v té minulosti s náma. Jmenovala se tuším Vin. Nebo tak nějak. Asi celkem krátce vystudovaná čarodějka s rudými vlasy. Čekání ve frontě jsem zabil povídání s ní. Po nákupu lístku jsme ještě s holkama a Lucasem chvíli kecali u stolu, pak bylo vyhlášení tomboly, ze které jsem si odnesl míče na famfrpál, který tam byly myslím jediný a taky bych řekl že byly asi nejcennější. Tombolu přerušilo zrychlený odpočítávání půlnoci, půlnoční ohňostroj, po něm zase dovyhlášení tomboly, který už jsme proseděli u stolu a během kterýho mi bylo celkem i líto, že jsem si nemohl zatančit ani s jednou z těch dvou princezen. Sice podle Lilly je princezna určitě jen ona, ale i Vic vypadala jako v těch šatech jak princezna z pohádky.

Zpátky na kolej jsme vyrazili dost možná zase jako poslední, ale to mi nakonec vůbec nevadí. Naopak. Ještě před odchodem došla řeč na to, že jsem do teď nedal ani Lilly pusu pod jmelím. Tak jsem ze srandy nadhodil, že dám klidně po cestě na kolej pusu pod jmelím oběma. Prvního jsem si všiml u schodů ve druhým patře. Ani jedna z holek se do toho najednou moc neměla, tak jsem se vykašlal na jmelí, došel k Lilly a dal jí pusu. Ta mě hned zatlačila pod jmeli a tentokrát mi dala pusu ona. Tahle pusa ale byla výrazně delší. Vlastně ani nevím, kdy odešla Vic. Okamžitě jak mi Lilly dala tu pusu, se promě už tak tmavá chodba změnila v nevýraznou mazanici. Byla to neskutečná pusa od skutečně krásné holky. Ne že bych byl nějakej cíťa, ale v tom okamžiku mi přišlo, jako kdyby se fakt všechno kolem nás zastavilo. Nevím co to popadlo mě, ani co to napadlo Lilly, ale jsem za to rád, protože to byl ten nejhezčí okamžik, co jsem zažil. Když jsme se vzpamatovali, zjistili jsme, že Vic nám zdrhla. Sice bych klidně dal pusu i jí, ale po tomhle mi ani nevadilo, že nám utekla.

Na koleji jsme ještě s Lilly chvíli ponocovali, pokecali jsme s Amaiem, přetrpěli i pár blbých keců Paula, za který jsem mu dal po chvíli slabej záhlavec a pak jsem šel zase spát dřív než Lilly. Vím. Tohle moje chození do postele před Lilly není moc rytířský, ale nemůžu za to, že nevydržím tak dlouho vzhůru jako ona. Navíc jsem stejně hned neusnul. Ještě v posteli jsem chvíli přemýšlel nad tím, co se stalo tam pod tím jmelím.