Žehlení rozlitýho mlíka
8.12.2003, Bradavice
Po asi měsíci jsem si zase našel chvilku. Za ten měsíc se toho stalo docela dost. Především jsem ale měl docela dost starostí s klubem. Jak jsem psal minule, táta mi napsal v posledním dopisu nejednoznačný popis vchodu do jakési tajné místnosti. První komu jsem o tom vchodu řekl byla Lilly. Říct to jí zjevně nebyla chyba. Je super. Klidně bych ji označil za nejlepší kamarádku. Minimálně tady na hradě určitě. Bavíme se spolu prakticky každý den, v podstatě se dá říct, že mě dostala do kolejního famfrpálovýho týmu... no akorát mi řekla, ať se stavím na hřiště, že tam bude a nakonec jsem šel i další den na nábor a už jsem v týmu. Ale bez ní bych tam nešel ani jeden den. Tohle ještě bude zajímavý. No trochu odbíhám od tématu. Každopádně během následujících dnů jsem si všiml, že z klubu zmizelo pár věcí. Vypadalo to, že tam chodí někdo další. A protože při našem prvním příchodu nevypadala klubovna úplně pravidelně používaná, nabízelo se jediný vysvětlení. Souvisí to s naším příchodem a někdo musel minimálně z nepozornosti klub odhalit. Jak jsem pak navíc zjistil, i když jsme se domluvili, že z klubu nebudem nic odnášet, Paul zjevně odnesl nejen lístek s popisem klubové uniformy, ale i další věci.
Ať už ty ztracený věci měl na svědomí Paul nebo někdo kdo nás viděl vcházet do klubu a zaslechl heslo, mohlo to znamenat jediný. Změnit heslo a pečlivěji si výbírat, komu ho řeknu. Může to znít, že se sám stavím do role vedoucího klubu, ale to rozhodně nechcu. Rád bych poskládal rovnocennou partu. Ale pokyny k nalezení a vstupu do klubovny poslal táta mě a cítím zodpovědnost za udržení klubovny v tajnosti. Neodpustil bych si, kdyby ji kvůli mě našli profesoři. Podle starých zápisků, co jsem si zatí přečetl, jde o hodně starý klub, který dává zázemí studentům, kteří abych tak řekl chtějí bez okolků projevit svůj nesouhlas vůči některým lidem a jejich chování. A takový klub tady jednoznačně má svoje místo. Jsem tady sice teprv čtvrt roku, ale už mě napadá minimálně jeden profesor, kterýmu bych rád osladil život. Zase ale odbíhám. Byla teda nevyhnutelná změna hesla. Jak ho ale změnit? Ani nevíme, jak ten vchod na heslo funguje. Chtělo to trochu pátrání, ale nakonec jsem narazil na jednu osobu, která o existenci klubu ví a navíc souhlasí s tím, že je nutný ho držet v tajnosti a provozu. Při rozhovoru s tou osobou jsem se cítil tak malej, blbej a neschopnej jako ještě nikdy. Dozvědět se tak velký tajemství a hned ho ohrozit je výkon hodný největšího hňupa. Ale co se stalo, stalo se. Hlavní je klub zachránit.
Po několika dnech jsem hledal tu osobu, která mi řekla, že se s tím pokusí něco udělat, ale nemohl jsem ji najít. Prohledal jsem všechny místa co přicházely v úvahu, když se na chodbě objevila poměrně velká sova se srolovaným papírem. Heslo se povedlo změnit. Teď jen ho víc hlídat. Když jsem se setkal s Lilly, po chvíli na místě kde jsme široko daleko byli jen my dva jsem ji podal ten dopis.
Lil je jediná, u které jsem si jistej, že je to heslo v bezpečí. Co ale s Paulem a Emily?
Paul to vyřešil za nás. Večer si nás pozval k sobě na pokoj a šeptem nám řekl, že se nemůže dostat do klubu. Vysvětlil jsem mu situaci a řekl mu, že s novým heslem musím nakládat opatrněji. Snad opravdu pochopil, že po tom co od tama bez našeho vědomí odnesl kdo ví kolik věcí, si bude muset nejdřív znova získat naši důvěru. Sice to původní heslo bylo až překvapivě lehký, ale možná proto nás nikoho nenapadlo a kdo ví jestli bychom ho zkusili a dostali se dovnitř. I on by se podle mě v klubu uplatnil, ale bude se muset hodně snažit, pokud mu mám zase věřit. Hlavně doufám, že ho nenapadne napráskat vchod. To už by nikdy nenapravil.
S Emily je to složitější. Už pár dní jsem ji neviděl, ale proti ní nic nemám. I vzhledem k její reakci na nalezení klubu pochybuju, že by klub někdy ohrozila. Navíc jako prefektka by nás mohla při všelijakých ... činnostech nestudijního charakteru krýt. Nemluvě o tom, že je o dost starší než já a Lilly, hrad určitě zná líp než my dva dohromady a taky hromadu zajímavých a užitečných kouzel. Plus zjevně i přes to, že je z havraspáru, má zjevně celkem dobrodružnou povahu. Hledání klubu ji očividně hodně bavilo. Musím jí co nejdřív najít a promluvit si s ní. Rád bych ji řekl nový heslo, ale měli bychom asi chvíli počkat. Pokud do klubu chodil někdo další, kdo tam neměl co dělat, bude to teď určitě nějakou dobu zkoušet a možná i šmírovat v naději, že uslyší nový heslo.
Každopádně kromě starostí s klubem se událo i pár příjemných věcí a taky jsem splnil pár restů. S Lilly jsme si postavili u vnějšího nádvoří sněhuláky, proběhla konečně první praktická hodina lítání, jak už jsem se zmínil, dostal jsem se do kolejního famfrpálovýho týmu (k tomu jsem dostal kolejní červeno-žlutou famfrpálovou výbavu včetně pláště do deště a pro mě trochu zbytečnýho školního koštěte, který je i podle kapitánky týmu horší než můj stříbrný šíp 2000), napsal jsem eseje do lítání, astra a obrany, který snad do vánoc stihnou obejít všechny tři profesory, aby se mi počítaly jako splněný. Sešit s nima jsem hodil Dworkinovi do truhličky před kabinetem, tak snad ji vybírá. A aktuálně mám velký dilema. Brzo budou vánoce a studenti co chtějí jet na vánoce domů mají hodit žádost do truhičky ve velké síni. Vánoce na hradě mě neskutečně lákají, ale rád bych zase viděl tátu, dědu a babičku. No možná i ségru, ale bez té bych to do konce školního roku vydržel. Ta určitě bude furt otravovat s tím, jaký to tady je.