Valentýn

15.2.2004, Bradavice

Od Silvestra se toho událo hodně, ale právě proto jsem neměl čas psát. To je zákon schválnosti. Když se nic neděje a máte čas psát, není o čem. Když se dějou věci o kterých byste rádi napsali do deníku, nemáte na to čas. Tak například většinu volnýho času jsem od Silvestra věnoval stavění iglů. Bohužel, než jsem ho stihl dokončit, přišla obleva a roztálo. Několik desítek hodin v háji a nic z toho. A to jsem tam chtěl vzít Lil, až bych to měl hotový. Ale nedařila se mi střecha. Tak snad příští zimu. Taky se málem zabil Paul. Předávkoval se exasilem. Kdo ví jak by dopadl, kdybychom ho s Lilly a ještě jednou holkou z koleje nenašli jak leží v mdlobách před pokojem. Samozřejmě jsme ho vzali na ošetřovnu, kde ho dala zdravotnice dokupy.

Ale to jsem docela dost odbočil. Teď chcu psát o včerejšku. Včera totiž byl Valentýn a nějak mě chytl. Ono to asi vzhledem k předchozím zápisům nebude tak překvapivý. Šlo samozřejmě o Lilly, na kterou jsem myslel hned jak mi došlo, proč vypadá naše spolka tak hnusně a je všude růžová. Možná to teď nevyznělo nejlíp, ale Lilly mám strašně rád, za to ta valentýnská spolka byla děsná. Proč proboha růžová? Vždyť valentýnská barva je červená a naše spolka je obecně útulná a hezká. Nemuseli ji tak kazit.

Koukám že furt nějak odbočuju. Tak teda ráno. Vylezl jsem ze spolky a šel jsem na snídani. Tu jsem zjevně propásl, ale za to mi neunikla hodně divná výzdoba vstupní a Velké síně. Vstupka vypadala jako nějaká ulice na předměstí. Byla tam regulérní silnice i s přechodem. Byl tam ale i stolek s valentýnkama a truhličkou na vyplněný. Ty pak roznášeli amorci. Samozřejmě jsem neodolal a napsal jsem valentýnku Lilly. Nevím co to do mě vjelo, ale prostě jsem cítil nutkání ji napsat. U toho jsem se domlouval s Lucasem, kterýho jsem tam potkal, že si pudem zalítat, abychom unikli té místama neskutečně ujeté výzdobě. Když je řeč o ujeté výzdobě, nevím co bylo horší. Jestli naše spolka nebo Velká síň.

Po prohlídce valentýnské výzdoby, mimochodem snad jen vnitřní nádvoří a chodba u čajovýho klubu v šestým patře byla hezky vyzdobená a upravená, jsme si šli zalítat s Lucasem. Přes valentýnskou výzdobu se prý nemohl dostat ke koštěti, který má na pokoji, tak jsem mu půjčil moje školní. Já se spokojil s mým stříbrným šípem. (tady by se hodil nezadržitelný smích) Chvíli jsme lítali a trénovali přihrávky na pozemcích, ale nebylo to ono. Jednou jsem tak tak uhnul před větví vrby mlátičky, co po mě vystřelila, když jsem chytal camrál, pak jsme zase byli nebezpečné blízko lesa.

Šli jsme teda zkusit štěstí na hřiště, ale sotva jsme u vchodu seskočili z košťat, došli mrzimorští na nábor. Naštěstí jsme s nima domluvili, že budou na jedné půlce a my na druhé. Kapitánka se sice nejdřív moc netvářila, ale jedna prvačka ji asi přesvědčila konstatováním, že to určitě nebude vadit. Musím ji poděkovat, až ji uvidím.

Na hřišti to je vždycky úplně o něčem jiným. Hlavně díky obručím. I když zrovna ty nás provokovaly. Jak pršelo, bylo těžký se trefit, ale navíc míč se často nějak blbě zachytil na obruči a párkrát nám s ním pomáhala mrzimorská kapitánka. Po chvíli trénování střelby donesl Lucas zmijozelskou výbavu na tréninky a udělali jsme si slalom se střelbou. U toho se Lucas projevil jako zmijozelák. Budu muset proti němu hrát tvrdě. Taky se s tím nebabral a klidně mi udělal myšku přímo před nosem. Zrovna když jsme balili výbavu, objevil se vedle mě amorek a spustil. Byla to valentýnka od Lilly. Ne že bych byl nějakej extra cíťa, ale bylo to krásný. A v podání toho amorka i vtipný.

S tréningem jsme skončili dřív než mrzimorští, ale stejně jsme přišli o oběd. Zamířil jsem si to rovnou do školního divadla tuším ve čtvrtým patře, kde byl valentýnskej obchůdek. Měli sice šperky, ale korunka pro princeznu Lillyan mezi nima nebyla. Tak jsem jí vzal aspoň řezanou lilii, když je ta Lilly, a stylovou bonboniéru Modrý z nebe. Chtěl jsem ji tím překvapit na kokeji, ale místo toho mě Lilly překvapila tím, že byla před kolejí a šla někam s Vic. Ta se během chvilky vypařila a já si tak mohl před Lil bez ostychu kleknout na levý koleno, dát jí tu krásně rudou lilii a hned na to jsem jí snesl modrý z nebe. Teda tu bonboniéru. Byla očividně v šoku, ale ne tolik, aby mi nedala pusu. Tohle gesto hodné jejího udatného rytíře se jí nečekaně líbilo. Ještě aby ne. Chvilku jsme se ještě bavili, domluvili se na romantickou večeři a utekla za Vic. Jo a ještě nás vyrušil amorek. Naštěstí byl od Lillyiny spolubydlící.

Když jsem došel na večeři s Lilly, ještě tam byla s Vic. Tak jsme se s Vic jen prohodili a užívali jsme si s Lilly výjimečně klidnou večeři. Překvapivě jsme měli skoro celou Velkou síň jen pro sebe. Nevím kde všichni byli, ale vůbec mi to nevadí. Tak jsme se zabrali do rozhovoru, že jsme si ani nevšimli, že už je po večerce. Naštěstí byla zástupkyně ředitele shovívavá a jen nás upozornila, že bychom měli jít na kolej.

Na koleji jsme ještě chvíli poseděli ve spolce na polštářích kolem nádob s čokoládou na fondue. Dali jsme si pár kousků ovoce v čokoládě, povídali si u toho a jako třešnička jinak perfektního dne se zase projevil Paul. Čím dál tím víc mi leze krkem. Beztak byl zase sjetej nějakým lektvarem. Furt mlel ať nechodíme spát, ať ho tam nenecháváme samotnýho a že mu chce někdo ublížit, nebo co. Beztak měl nějaký halucinace. Neměl jsem na něj náladu, tak jsme šli s Lilly spát. Samozřejmě nechyběla pusa na dobrou noc a pak už jsme šli do svých postelí.

Tohle byl ten nejlepší Valentýn, co jsem zažil.