Paul Woods

29.3.2004, Bradavice

Jak to tak vypadá, když se stane člověku něco krásnýho, musí se to vyvážit něčím adekvátně hrozným. A vzhledem k tomu, že letošní Valentýn byl jako z pohádky nebo romantickýho filmu, muselo se stát něco, co připomíná pořádnej thriller. A taky že jo.

Asi před dvěma týdnama jsem trénoval kouzla ve spolce spolu s Paulem a Lilly. Už nevím, jestli tam byl ještě někdo, ale spíš ne. Ani už přesně nevím, jak to začalo. Jestli jsem fakt začal do Paula rýpat, když mi nechtěl říct co si tam s Lilly šeptali, to bych nakonec beztak přešel, nebo jestli si začal Paul. Ale když mě Paul zase obarvil kouzlem od hlavy až k patě na růžovo, přestal jsem se ovládat a vystartoval jsem po něm. V tu chvíli to byla ještě jen strkanice a po chvíli jsem se uklidnil, když jsem viděl, jak je Lilly z toho rozrušená. Sice mám svou hrdost a nenechám ze sebe dělat obří žvýkačku, ale v žádným případě jsem nechtěl, aby z toho Lilly byla smutná nebo naštvaná nebo tak. Navíc se asi snažila mě odbarvovat. Chvilkama jsem si všiml, že mám zase normální barvu, ale Paul mě furt obarvoval. Každopádně kvůli Lil jsem nechal Paula být a šel jsem na pokoj. Stejně jsem měl zase chvíli normální barvu. Když jsem ale byl před pokojem, všiml jsem si, že jsem zase růžovej jak žvejka a to už jsem se fakt naštval. Tak já ho nechám být, v klidu jdu na pokoj a on mi zase do zad pošle kouzlo a obarví mě? Nechápu jak mohl takovej zbabělec, co furt posílá kouzla do zad, skončit v Nebelvíru.

Zase jsem vypěnil, ale to už šel kolem mě Paul zjevně taky na pokoj. Vystartoval jsem po něm a před jeho pokojem jsem ho chytil. Chvíli jsme se přetahovali, já se ho snažil přimět mě odbarvit a on furt odmítal. Tak jsem ho zkusil přesvědčit po staru jak na mudlovské základce. Tam jsme takový věci řešili ručně. Schytal to do obličeje, z toho pak měl pěknej monokl, a taky asi dvakrát do břicha. Když na mě začal vytahovat hůlku, vzal jsem nohy na ramena. Kdo ví co by na mě poslal. I když pak tvrdil, že mě chtěl odbarvit. Každopádně jsem vytáhl svou, hodil jsem na sebe pro jistotu štít, kterej mám ale furt dost slabej, tak jsem ho sesílal celou dobu co jsem zdrhal na pokoj.

Když jsem po pár dnech viděl Lilly, už věděla, co se stalo. Aby ne. Je chytrá až běda a podle toho Paulova monoklu jí to muselo dojít. Já zas mohl čekat, že se naštve. Ale před tím, u Paulova pokoje, jsem se prostě přestal ovládat. Nejen že jsem řekl Lilly, že je mi to líto, ale fakt jsem si uvědomoval, že jsem se zachoval špatně a měl jsem to nechat plavat. Nakonec jsem se omluvil i Paulovi.

Po pár dnech jsme se zase uklidnili. S Paulem jsme si vyříkali vzájemný neshody a zase jsme občas prohodili pár slov, Lilly už se na mě zase začala usmívat a já se zase odvážil jí dát pusu na tvář na dobrou noc. Taky jsem jí natrhal venku kytky, což ji zjevně potěšilo.

Ale to zase bylo jen ticho před bouří. Včera jsem nějakou dobu trénoval na pokoji a procházel si sešity, než jsem vyrazil do spolky s tím, že tam třeba bude Lilly a půjdem ven. Lilly tam sice byla, ale před ní stál Paul, mířil na ni hůlkou a furt mlel cosi jako ať mu dá nějakej lektvar a vypadal jak pominutej. Nevím co za lektvar to chtěl, ale nedivil bych se, kdyby měl absťák. Ostatně není to tak dlouho, co to přehnal tuším s Exasilem a skončil na ošetřovně. Lilly se ho snažila uklidnit a prosila ho ať skloní hůlku, ale jako kdyby ji vůbec neslyšel. Stoupl jsem si vedle ní a přidal jsem se k jejím pokusům o uklidnění Paula, ale bylo to marný.

Už jsem se začínal bát, že na ni použije nějaký kouzlo, tak jsem vytáhl hůlku a ještě víc jsem na něj apeloval, aby se uklidnil a schoval tu svou. Absolutně bez účinku. Po chvíli už to Lilly vzdala a dala se na odchod, když se Paul otočil za ní a poslal jí do zad nějaký kouzlo. V tu ránu jsem neváhal a poslal jsem na něj odzbrojovací kouzlo, aby nemohl Lilly ublížit, nebo abych ho aspoň zaměstnal než Lilly odejde. Bohužel se mi to kouzlo moc nepovedlo, Paulovi hůlka zůstala v ruce, otočil se na mě a začala mezi náma kouzelnická přestřelka. Mám to trochu pomíchaný, ale během následujících několika minut jsme na sebe posílali jedno kouzlo za druhým. Já na sebe štít a na Paula odzbrojovací, on taky používal štít, ale hlavně nějaký kouzla co neznám. Dvakrát jsem skončil na zemi, jednou mě roztočil dokola že jsem se nemohl hnout a nakonec jsem přišel o hůlku. Nevím proč Lilly přihlížela a neutekla ideálně pro nějakýho profesora. Ale to už je jedno. Pokus o chycení Paula bez hůlky se mi nepovedl. Vytrhl se mi, ale trochu se zklidnil na okamžik. Asi byl udýchaný. Chvíli jsme se na sebe dívali a Paul zase mířil na Lilly a mlel si svou o tom lektvaru. Využil jsem jeho nepozornosti, sebral jsem svou hůlku ze země a zase začal duel mezi mnou a Paulem. Tentokrát jsem uskakoval po celé spolce a to se mi vyplatilo. Nakonec jsem mu sebral hůlku a šel jsem s ní hledat nějakýho profesora.

Lilly už byla před spolkou, když jsem z ní vyběhl s Paulem dožadujícím se své hůlky v zádech. Utíkal jsem rychle dolů ve snaze najít nějakýho profesora. Nejdřív jsem zkusil Aquarina, ale ten zjevně nebyl u sebe. Paul využil mé nepozornosti, chytl mě ze zadu za krk a začal mě škrtit. Naštěstí je celkem slabej a já mu v mžiku dupl vší silou na nohu. Povolil bolestí, dal jsem mu ještě ranu loktem do břicha a to už mě pustil. Odstrčil jsem ho a zdrhal jsem k ošetřovně. Ještě že Paul není žádnej silák a já reagoval na to jeho škrcení prakticky okamžitě. Ignoroval jsem slabou bolest krku a utíkal jsem doslova o život. Všiml jsem si otevřené knihovny, tak jsem vběhl dovnitř s voláním o pomoc. Bez reakce. Knihovnice mě ignorovala a hleděla si jen své práce, ale i tak se tady Paul trochu sklidnil. Přecijen tady byli svědci. Furt se ale dožadoval své hůlky. To tak. Tvrdil, že nikomu nic neudělá, ale to jsem mu fakt nemohl věřit po tom co napadl Lilly. Po chvilce zklidnění se tam objevila Vic od nás z koleje a vysvětlil jsem jí situaci. Bohužel neviděla žádnýho profesora, tak jsem se zase vydal sprintem zkusit štěstí tentokrát na ošetřovnu. Opakovaný zvonění a bušení na dveře bylo ale zbytečný. Paul se mě zase natahoval po krku, ale tentokrát jsem si toho všiml, uhnul jsem mu a utekl.

Ani ve Velké síni nebyl žádnej profesor a těch pár studentů co tam bylo ignorovalo, že zdrhám a kříčím pomoc. Fakt super škola. Co si člověk neudělá sám... Nakonec jsem Paulovi zdrhnul až v přízemí. Zkusil jsem ještě jestli není u sebe Dworkin, ale asi je jasný, že nebyl. Pak mi došlo, že hned pod Nebelvírem je něčí kabinet, kde furt někdo stojí. Vyběhl jsem po vedlejším schodišti, přes střechu a do šestýho patra ke kabinetu zástupkyně ředitele, Taře Grimes. Konečně jsem se na někoho dozvonil. Po chvilce mi otevřela dveře, já jen pozdravil a řekl, že chci nahlásit napadení spolužákem a pozvala mě dovnitř.

Ještě jsem se trochu klepal, když jsem všechno popisoval zástupkyni Grimes. Přes to jsem to ale ze sebe chrlil, jak kdyby to, že to někomu řeknu, mi pomůže se uklidnit. No trochu to fakt pomohlo, ale stejně jsem byl furt trochu v šoku. Furt se mi vracely myšlenky na to, že napadl Lilly a ani jsem nevěděl kde nakonec je a taky jsem myslel na to, že mě ten blázen chtěl uškrtit. Už teď má podmínečný vyloučení a za tohle už ho určitě vyrazí. A v zásadě je to asi i dobře. Aspoň neublíží Lilly. Když jsem vysvětlil zástupkyni co se stalo, předal jsem jí Paulovu hůlku a šel jsem na kolej.

Lilly jsem nepotkal ani ve spolce, ale profesorka Grimes ji dvakrát volala rozhlasem, tak pak asi šla za ní. Stejně jako pak i Paul. Po chvíli dokonce zavolala rozhlasem i našeho kolejního prý se špatnýma zprávama. Když pak přišel na kolej Paul a řekl mi jen, že jsem pro něj mrtvej a šel na pokoj, nebylo už pochyb, že ho nadobro vyloučili. Na jednu stranu je mi to líto. Je mi ho líto, že už nebude moct chodit do Bradavic. Nechtěl bych být v jeho kůži. Ale na druhou stranu, kdo ví jak by to dopadlo, kdyby tady zůstal. Nemá to v hlavě úplně v pořádku a asi by potřeboval se dát dokupy. Než jsem šel spát, přisedla si ke mně ještě Vic a řekla mi, že je Lilly asi někde s Fionou a nějakým Sebíkem a že je z toho co se stalo rozrušená. Upřímně se nedivím. Taky mě to rozhodilo. Ach jo. Už aby byl klid. Je to tady zatím jak na houpačce. Jednou je všechno super a pak zase v háji.

Jak to tak vypadá, Paula už čeká jen odjezd domů a kdo ví, co s ním bude dál.