První zkouška
1.6.2004, Bradavice
Tak a je to tady. Moje první zkoušky v Bradavicích. Teď se rozhodne, jestli v září budu druhák, nebo si dám repete. Tomu ale nevěřím. Ve srovnání se základkou je to tady veget. Nechápu, čeho se většina děcek tak bojí. Jde jen o známky. A ty jsou, až na výjimky, o ničem. Snad jen z lítání bych si nenechal líbit cokoli horšího než V.
Každopádně začnu pěkně od rána. To se mi něco povedlo. Sotva jsem se probral a rozhlídl se ještě slepenýma očima po pokoji, všiml jsem si, že tam je kromě Jackieho i ta jeho drahá polovička. Katherine. Pokud se nepletu. Že jsou víc než kamarádi snad vidí každej. Když jsem se začal protahovat, vystřelila rudá až za ušima z pokoje do spolky. To teda Lilly nevadí ani když se tam Jackie vedle nás převlíká.
Nasnídal jsem se na pokoji ze soukromých zásob a ještě si v rychlosti zopakoval kouzla z přeměn a teorii. Právě zkoušku z přeměn jsme měli mít první dvě hodiny. Do vstupní síně jsem došel těsně před zvoněním a v zápětí už byla plná prváků. Z rozhlasu jsme slyšeli informace o tom kdy a kde bude nějaká zkouška vyšších ročníků, ale o našich přeměnách nic. Po chvíli čekání jsme všichni tak nějak na kousky odešli do podzemí, kde jsem si očividně nejen já všiml místnosti, která zjevně slouží právě ke zkouškám. Ani tam ale profesorka nebyla. První začal odcházet mrzimor, postupně ještě před koncem druhé hodiny odešli snad všichni. Naše první zkouška držela tradici celýho školního roku. Bez jakýhokoli vysvětlení odpadla.
Místo oběda jsem zůstal na koleji a ještě si prolítl zápisky z lítání. Nebylo toho moc, tak jsem si to zapamatoval málem jako básničku. Ještě chvíli před koncem oběda jsme měli možnost zaslechnout něco opravdu výjimečného. Hlas Dworkina, který nás svolával do učebny. V té jsme si napsali test z teorie. Vzhledem k tomu, kolik jsme probrali učiva, nebylo tak hrozný napsat tam všechno. Byl to pěkně lehkej test. Dva nebo tři flákači si ho ale napíšou jindy. Dworkin je vyrazil hned před začátkem testu, protože neodevzdali esej. Jeden z nich byl dokonce ze zmijozelu. Teda rupnout zrovna z lítání, z toho nejlehčího předmětu, to je pěkně trapný.
Po testu jsme odešli na hřiště, kde následovala praktická část. Pěkně pitomej slalom, nebo spíš klikatice. Dworkin se asi během jeho dlouhodobé absence hodně silně praštil do hlavy. Jako prvního vyvolal mě. No byla to zábava. Nejen že jsem se ztrapnil při prvním pokusu, když jsem letěl ve slalomu místo kličkování mezi čtyřma řadama kuželů. Pri druhým pokusu jsem shodil sedm kuželů a dostal N. Pitomej Dworkin. Pitomý školní košťata. Skoro to nezatáčí. Mít můj stříbrnej šíp, dal bych to s prstem v nose a pěkně rychle.
Nebyl jsem ale z daleka nejhorší. Cass, ta holka z Mrzimoru, co se přimluvila za mě a Lucase na Valentýna, abychom mohli trénovat na hřišti vedle nich, shodila asi 13, a rekord držel někdo ze zmijozelu s patnácti shozenýma kuželama. To snad i ta věčně mimo holka z havru shodila míň. Nko jsem si ale nemohl nechat dat z lítání na vysvědčení, a tak jsem počkal až všichni dolítají a zkusil jsem to znova. Teď už jsem věděl co od toho koštěte čekat, takže nic, a manévroval jsem víc z ostra. Díky tomu jsem neshodil ani jeden kužel a dostal jsem V. Za to Jackie, kterej si taky zkusil opravit N, lítal jak opilej a dráhu ani nedokončil. Asi už na něj byla tma.
S Dworkinem jsme se tam já a Jackie zdrželi skoro do večerky, a tak nás Dworkin doprovodil na kolej. Občas nevím co si o něm myslet. Většinu času bych mu nejradši pěkně upravil kabinet a pak se chová zase jako profesor roku. Ostatně před pár dny se mi omlouval, že tak dlouho držel ten můj sešit s esejí, kde jsem měl eseje i do astra a obrany a udělal mi kopii toho sešitu, abych to mohl odevzdat obojí zaráz.
Tak takhle zvláštně začaly naše první zkoušky. Jedna doma, šest zůstává. Vzhledem k průměrný absenci profesorů to do konce školního roku nemáme šanci stihnout.