Nuda na hradě

25.10.2003, Bradavice

Máme tu sobotu. Zase. Už mi to tu nějak splývá dohromady. Po zařazení do kolejí jsme se víc jak týden flákali, než začala výuka. Nezbylo tedy nic jinýho, než prozkoumávat hrad. Už to tady znám skoro jako naši mudlovskou školu a při tom jsme na několikanásobně větším hradě, kde je každá chodba jiná a občas mám pocit, že vnější vzhled hradu musí být nějaká iluze. Jednotlivý patra působí jako kdyby nebyly zarovnaný nad sebou, ale že jsou každý jiný. Ale to asi jen mate to uspořádání chodeb.

Nicméně výuka. Pokud se dá o nějaké mluvit. Čekal jsem opravdu víc. Už jsme tady skoro dva měsíce a teprv minulej týden jsme se začali učit. Do té doby to byly furt jen nějaký organizační informace. Každej profesor nám opakoval jak musíme nosit uniformu podle školního řádu. Chtělo se mi už zařvat ... My víme! Bílá košile, černý kalhoty, kolejní kravata a plášť a volitelně černá vesta! Jsme snad nějací prvňáci?! ... No vlastně jsme. Tady jsme v prvním ročníku. Ale mám na mysli prváky na mudlovské škole. Už je nám 11 proboha! Máme mozek a většina z nás ho umí používat. A jestli těch pár blbců jako Jerry White vyletí před koncem roku (kalendářního) kvůli kázeňským průserům, bude to jen dobře. Aspoň bude klid a profesoři nebudou muset většinu času krotit ty blbečky nebo se přemáhat aby jim dali facku. A že to na nich je vidět jak by chtěli. Mluví pomalu jak kdybyste VHSku ve videu otáčeli ručně a ne motorkem, cukají jim svaly v obličeji. Nedivím se jim. Taky bych jim rád dal do nosu. Ale ještě bych připravil naši kolej o body.

Ale aby to nevypadalo, že je to tady horší než na státní škole někde v irsku... Už jsme se i něco málo naučili. Zatím ale jen teorii. Nicméně Marbuckovy hodiny by mohly být fajn. Škoda že už se nevyrábí. Jsou to hodně zvláštní hodiny. Místo aby ručičky ukazovaly čas, jsou na ručičkách vyobrazení ruzní lidi a ukazují na názvy míst, kde právě dotyčný je. Třeba doma, v práci, ve Francii... Schválně na co by ukazovala ručička Sophie. Že by "někde lítá"? No už se nemůžu dočkat na praktickou hodinu lítání. Jestli už nesednem na košťata příští týden, asi vytáhnu to od táty a zkusím na něm vzlítnout sám. Mám s sebou i famfrpálovou výbavu s chráničema, tak proč ne? Přece to nemůže být tak nebezpečný. I když na mě táta apeloval, ať lítám jen nízko nad zemí, rozhodně ne mezi věžima a nikdy sám. Určitě zase jen přeháněl. I s tou jeho historkou jak se málem zabil když naboural do věže. Rodičovský zveličování.

No tak či tak, je to tady docela nuda. Dokonce ani v Nebelvíru to nevypadá na nějak extra dobrodružný povahy. Všichni jsme na tajemným hradě velkým jak kráva... hmmm spíš jak Heathrow... a oni by jen vysedávali ve společenský mistnosti a bavili se. A to ani nepopíjí čaj. Přitom venku na pozemcích školy jsem našel několik výběhů s úplně neuvěřitelnýma zvířatama. Nevím jak se jmenujou, ale jsou úžasný. Nikdy jsem nic takovýho neviděl. Jo a taky jsem našel famfrpálový hřiště. Nejlepší jsou na něm asi ty věže pro diváky. Ostatně famfrpál se hraje na košťatech a asi se lítá hodně vysoko. Proč jinak by tam byly věže vysoký asi tak 12 yardů?

No nic. Asi půjdu hledat nějaký tajný chodby. Táta mi do dopisu napsal na závěr jednu fakt divnou větu. Přemýšlel jsem nad tím, co to může znamenat, a jediný co mě napadlo je, že je to nápověda k nějaké tajný chodbě. Jen jakou veverku mám hledat? A hlavně kde? Přece mě neposílá hledat vchod do tajný chodby do Zapovězenýho lesa.