První prázdniny

30.8.2017, Londýn

První letní prázdniny během mýho studia v Bradavicích už končí a zítra se zase vracíme do školy. Nějak to léto uteklo, i když nebylo moc co dělat. Teda ne že bych se flákal, ale něco tomu chybělo. Na hradě mě to baví přecijen víc. Krom toho za celý prázdniny jsem neviděl Lilly. Za to jsem párkrát byl venku s Jackiem.

Mimo jiné jsme ve Visánku našli bludiště z živýho plotu uprostřed kterýho je pěkná fontána a lavičky. Super místo na odpočinek. Je tam klid a ta fontána je až hypnotizující. Nalezení cesty k fontáně sice nebylo zrovna lehký, ale aspoň to byl trochu adrenalin. Chvilkama jsem si nebyl jistej, jestli a jak se dostanem ven. I když to hlavně, když jsem tam byl jednou sám. Abych nezapomněl, když jsme se společně s Jackiem dostali k té fontáně, narazili jsme tam na jednoho kluka. Od pohledu mladší než my, ale ne o moc. Snažil jsem se Jackieho nenápadně krotit v konkrétních řečech o Bradavicích, protože jsme si nemohli být jistí, že to není mudla, ale jak se pak ukázalo, je to kouzelník a oba rodiče má kouzelníky. Jmenuje se Will a chce do Nebelvíru. No aby ne. Je to nejlepší kolej. Snad se k nám dostane. Je v pohodě a má všech pět pohromadě. Žádný typicky prvácký pako. Příjemná změna od těch průměrných prváků co blijou po celým Kotli, hlavně pak před dveřma u vchodu na Příčnou nebo před krbem v Kotli, případně stojí a čumí do blba na těch nejnevhodnějších místech.

Včera večer jsem zrovna vykecával s Willem v Kotli, když si k nám přisedla taky nějaká prvačka. Eleanor. Pěkný jméno. A zvláštní holka. Je z rodiny plné zmijozeláků, ale sama prý chce do Havru nebo Nebelvíru. Snažil jsem se zjistit, kam by sedla víc, pomocí pár otázek, ale fakt netuším. Vypadá to, že je sice nerozhodná a hrozně hloubavá, ale taky to vypadá že má trochu odvahy a spontánnosti. No jsem sám zvědavej, kam ji klobouk pošle. Ale radši k nám než do Havru. Tam mají dost lidí. My potřebujem každou hlavu a ruku, abychom je letos rozdrtili a získali pohár.

Ještě jedna akce s Jackiem stojí za zmínku. Asi minulej nebo předminulej týden jsme jedno ospalý odpoledne vymýšleli co podniknem, když mě napadlo zajít si zaházet s frisbee. Stavil jsem se teda domů pro moje frisbee a vyrazili jsme do Visánku. Na okraji vesnice tam je takový malý jezírko s řekněme rekreačním parčíkem nebo pláckem. Je tam malá písečná pláž, na ní volejbalový hřiště, ale s pevně uchycenou sítí, tak jsme si šli házet na travnatej plácek hned vedle. Říkal jsem si, že to bude fajn veget, ale Jackie se nezdá. Frisbee nedržel v ruce poprvé a dával mi to pěkně najevo. Po chvilce z toho byl docela vostrej souboj a chvilkama jsem doslova žral trávu. Po chvilce rozehrávání přihrávkama jsme sebrali naše brašny a udělali si z nich branku. Idea byla taková, že se budem střídat na pozici střelce a brankáře. Nakonec jsme se vystřídali jen jednou a padly jen dva góly, takže remíza. Že Jackie není zelenáč by poznal každej, kdo nás pak viděl. Zatím co Jackie byl skoro čistej, já měl pěkně špinavý lokty a kolena od trávy a hlíny a taky jsem měl trochu odřenou branu a na ní trochu zaschlé rozmázlé červené.

Holt když hraju, tak pořádně.

Jinak jsem se během prázdnin setkal s kamošema z mudlovský školy, ale už to nějak nebylo ono. Jak jsme se ten rok neviděli a ke všemu jsem jim nemohl říct o tom, kde jsem opravdu byl a co jsem tam dělal, nějak jsme se odcizili. Je to škoda, ale nedá se nic dělat. Holt už nejsem mudla a asi bude lepší se s tím smířit a jít dál. I když jsem si s nima užil moře srandy a trávili jsme spolu hodně času. Ale kdybychom se odstěhovali pryč z Londýna, taky bychom se spolu už nebavili a zapomněli by na mě a já na ně. A vzhledem k tomu, že většinu roku jsem v Bradavicích, je to v podstatě jako kdybychom se odstěhovali.

Ale aby to nevypadalo, že jsem se jen flákal a bavil, dal jsem si přes prázdniny i brigádu. Lepil jsem obálky, dárkový krabice a kartonový krabice. Byla to celkem fuška, ale každých pár liber se hodí. Akorát by to chtělo nějakej dlouhodobější příjem a taky lepší. Abych nemusel furt lozit za tátou pro peníze. Chtělo by to vymyslet něco, co by si mohly kupovat děcka ve škole a nejlíp aby to bylo něco co rychle spotřebujou a budou si to muset koupit znova. Táta prej na škole prodával asi od třeťáku nějaký ptákoviny z Prasinek. Ale dřív jak za rok se tam nedostanu. Navíc lepší by bylo něco vyrábět. No uvidím co vymyslím.

Když jsem se jednou coural po okolí Kotle, narazil jsem na reklamu na nějakej tábor. Řekl jsem o něm tátovi a poslal jsem si tam přihlášku, ale dopis s pokynama a seznamem věcí, co mají mít účastníci s sebou, přišel tak pozdě, že jsem tam nakonec nejel. Za to nás táta vzal na pár dnů do národního parku Yorkshire Dales na severu. Ubytovaní jsme byli v takovým malým penzionu a chodili jsme na výlety po okolí. Jeden den jsme strávili taky v takovým zvláštním zábavním parku jménem  Zapovězený kout. Podobnost s Bradavickým zapovězeným lesem asi není úplně divná. Je to divný místo a v noci by to tam mohlo být dost strašidelný. Na druhou stranu mě taková noční procházka tím parkem láká. A dost možná by šla i Sophie. Byla tam překvapivě snesitelná a líbilo se jí tam. Dokonce jsem ani neměl potřebu jí zdrhat a naopak bylo výjimečně fajn být někde s ní. Kdyby jinak nebyla tak paličatá a otravná, možná bychom spolu i mohli vycházet. Celkově to byl super výlet. Hlavně ten národní park je parádní. Byla to příjemná změna oproti uzkým asfaltovým ulicím Londýna.

Tož to by na popis letošního léta stačilo. Trochu jsem přeskakoval a popisoval jsem události těchhle prázdnin více méně od konce na začátek, ale snad se v tom případnej čtenář vyzná. Když ne... nebude to můj problém. Bylo to fajn léto a nakonec jsem si to celkem užil. Dokonce jsem to vydržel i asi týden se Sophie na tom výletě s tátou. A to je celkem úspěch.

Jo a abych nezapomněl. Před pár dny dorazila sova s vysvědčením z Bradavic. Aquarin nám nějak zapomněl dát známky, tak ho budu muset hned po návratu do Bradavic sehnat, ale stejně nečekám nic hroznýho. Viděl bych to na N. To jsem dostal jinak akorát z Dějin a ze všech ostatních předmětů mám V. Jsou to o dost lepší výsledky než na mudlovský škole, ale taky jsme se skoro nic neučili. A navíc je to upřímně většinou i o dost zábavnější.

Tak zabalit a zamčít kufry a hurá do Bradavic!