První zápis

*v levém horním rohu listu je několik teček od propisky* 

Včera mi táta dal tenhle deník, abych si do něj zapisoval svoje zážitky. Že prý jich budu mít určitě v té nové škole dost. *přeškrtaný text* Vůbec mě teď nenapadá nic rozumnýho o čem psát. Nikdy jsem si nic co jsem zažil nezapisoval. Ono by ani nebylo co. Však koho by to zajímalo? Jsme normální rodina z okraje Londýna. Teda až na to, že nemáme mamku. Zemřela, když mi byly asi tři roky. A ani to není zas tak zvláštní. No vlastně zas tak normální rodina nejsme. Skoro před rokem, na moje desátý narozky, mi táta řekl, že prý jsem výjimečný. Že nejsem jako moji kamarádi a ostatní děcka ze školy. Prý jsem kouzelník. Když mi to řekl, myslel jsem, že pojedem do nějakýho zábavního parku a tohle k tomu patří. Ale kouzelníci prý existují. Stejně jako magie a všemožný zvířata z pohádek jako jedorožci, kentauři ale i draci!

Dokonce i táta je prý kouzelník, mamka byla taky a babička je taky čarodějka. Ale děda ... jak to ten táta říkal. M*přeškrtané slovo* Myslím že mudla. Jsem se musel smát když mi to řekl poprvé. Jsem mu rozuměl, že je děda modla. No fakt nevím, kdo by se k němu modlil. Jako umí udělat úžasnej nábytek. Fakt nádhernej. Ale aby se k němu kvůli tomu někdo modlil... no správně je to teda mudla. Pokud si to zase nepletu. To je ... no normální člověk. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, tak já jsem vlastně divnej. A ne výjimečnej. Ale jak se vůbec liší ... no normální lidi a kouzelníci? Vždyť chodím už do čtvrté třídy a nikdo si na mě ničeho nevšiml. Snad stejně dobře zapadnu i mezi těma kouzelníkama.

Docela se na tu školu těším. Jmenuje se Bradavice a prý je na hradě. No jestli jsem zvláštní tak určitě ne tak jako tahle škola. Kdo to kdy slyšel, aby byla škola někde uprostřed lesů na hradě? Jako jo. Na výletech s tátou jsem už viděl i starý školy co byly vypadaly jako kostel nebo klášter nebo tak něco. Ale žádná nebyla na hradě! Možná tam přecijen zažiju i nějaký dobrodružství. Ostatně ve filmech s hradama je vždycky nějaký dobrodružství. A tuplem když jsou tam navíc i draci.

Jo to bych mohl semka napsat... To rozhodně stojí za zmínku. Abych se prý mezi kouzelníkama trochu rozkoukal, vzal mě táta párkrát na takovou obchodní ulici kouzelníků tady v Londýně. Jde se tam skrz nějakou hospodu! Normálně za barem mají dveře a za nima zeď. Ale když na ni poklepete kouzelnickou hůlkou, tak ta zeď ... no nevím jak to říct. Normálně se ta zeď rozpadla. Ale ne že by se rozsypala. Spíš jakoby se přeskládala nějak sama a vytvořil se v ní průchod na tu ulici. Jmenuje se Příčná. Je to tam všechno úplně jiný. Ale tak nějak hezky jiný. Zajímavý. A mají tam i takový divný peníze. Táta mi nějaký dal, abych si koupil kufr do kterýho se pak sbalím na cestu. Vypadají jak z nějaký pohádky. Zlatý, těm se říká galeony, stříbrný myslím srpce a pak takový jako měděný.... hmmm cvrčky? Zítra se zeptám táty jak to bylo. No ale co jsem to chtěl hlavně říct. Jak jsme se tam dostali. Nejeli jsme totiž autem, ale normálně jsme nějak prošli krbem! Nikdy mě nenapadlo, proč vlastně máme na chodbě v patře krb. No a on je to nějaký speciální krb, do kterýho když hodíte takovej prášek a řeknete kam se chcete dostat, tak proletíte takovou ... no nevím jak to popsat ale bylo to hodně divný a docela dost nepříjemný a najednou jste někde jinde.

Pořád se mi tomu nechce veřit, ale po tom co jsem viděl si to neumím jinak vysvětlit. Asi jsem opravdu kouzelník!

No nic. půjdu už pomalu spát. Stejně tady píšu blbosti. Ale aspoň se sám sobě za pár let zasměju až si to budu číst.