Poslední lumpárna a hurá domů

2.7.2004, Londýn

Tak jsem se zase konečně dostal k dalšímu zápisu. Tentokát už jsem zase doma. Zkoušky jsou úspěšně za náma a kromě astra a dějin věřím v samý V. Z astra by to mohlo byt N a dějiny snad taky. Praxe byla celkem lehka. Lektvar jsem dal na první pokus doufám ve výborné kvalitě, vzorek si od nás vzala Mang a do teď nevíme jak to dopadlo. Ostatně ještě nám nevrátila ani ohodnocený lektvary co jsme odevzdávali v odměrkách kolem Vánoc při suplu.Tak snad nám to pošle po sově. Nechce se mi kvůli ní kupovat novou. Tuplem kvůli ní, která většinu roku byla kdo ví kde. Praktický z formulí, obrany a přeměn byly taky pohoda leháro. Jen v obraně mi nešlo protikouzlo na stabilizační, ale to jsem si pak doučil a byl jsem ho předvést profesorce v jejím kabinetu. Prý k tomu možná přihlédne, kdybych měl nerozhodnou známku. Hlavní je, že z lítání bych měl mít V. Vysvědčení ale dojde kdo ví kdy po sově.

Předevčírem bylo oficiálního ukončení školního roku. Závěrečná hostina. Na té nás přivítala zástupkyně ředitele Grimes. Po pár slovech zástupkyně se ujal slova ředitel. Toho jsem za celej rok viděl asi tak na zařazovací slavnosti a teď na závěrečné hostině. Ale nechyběl mi. Není zrovna příjemnej. Moc mu k příjemnosit nepomohlo ani vyhlášení kolejního poháru. První se umístil nečekaně havraspár. Banda vlezprdelků. Hodně slušně řečeno. Na druhým místě nás jen o pár bodů předběhl zmijozel, my teda byli třetí a mrzimor teda skončil čtvrtej. Nebyla to ale zas taková nuda. Sotva ředitel vyhlásil výsledky poháru, přičemž během gratulace havru nezapomněl zmínit, že jim snad pohár tentokrát nikdo neukradne, se pohár ze stolu havru vznesl, přeletěl nad hlavama mrzimoru a najednou byl na našem stole. Podle mě, geniální a opravdu nebelvírský ukončení studia v podání kapitánky našeho famfrpálovýho týmu, Marry. Bohužel ani ředitel, ani náš kolejní a ani ostatní profesoři naše nadšení nesdíleli a hlavně ředitel a Archer Marry důrazně říkali, aby pohár vrátila. Archer dokonce řekl, že dělá nebelvíru ostudu. Blbost. Ukázala, že se jako správná nebelvírka nebojí následků a i přes to, že se daly čekat problémy, když to viděli úplně všichni, udělala to, co považovala za správný. Ani si ho nechtěla nechat na furt. Jen do konce hostini. No nakonec se nechala přesvědčit, dost možná i tím, že ji ten starej a vrásčitej ředitel udělil školní trest, a pohár vrátila. Za mě to bylo ale rozhodně super zpestření hostiny, geniální rýpnutí do havraspáru a perfentní ukončení studia Marry, která letos byla v sedmáku.

Následovala samozřejmě velkolepá žranice. Jinak se to snad ani nedá popsat. Prostě hromady jídla a pití a všichni se cpali a přesouvali u stolů za těma největšíma lahůdkama a odbíhali jen pro taky vynikající pití v kotlících v čelech stolů.

Já se tam moc dlouho nezdržel. Takovýhle akce s hromadou lidí a chaosem moc nemusím. Mám radši uzavřenou malou společnost. Když už takový davy, tak na nějakým sportovním utkání. Víc asi nemá smysl k hostině říkat. Prostě výborný jídlo a pití, špatný zprávy od ředitele a konečně úleva, že máme zase na dva měsíce pokoj.

Večer ale hostinou rozhodně neskončil. Na koleji jsme se sešli a chvíli poseděli s naším kolejním Thorinsonem a jeho zástupcem Archerem. Upozornili nás, že krádež kolejního poháru si máme nechat na chvíle, kdy u toho nebude celá škola, nebo ještě líp nikdo. To jsme si vzali s Kath a Marween k srdci, ale o tom za chvíli. Thorinson s Archerem hlavně vyhlásili naši kolejní soutěž o nejvíc nasbíraných bodů jednotlivcem. První byla Lilly a vybrala si jako výhru sadu drakologa. To jsem zvědavej, co v ní bude. Na druhým místě byl Paul a na třetím já. My dva dostanem nějakou cenu útěchy. Samozřejmě nám ji doručí někdy během prázdnin sova. Už se nemůžu dočkat, co to bude. Šperháky, hnojůvky a podobný hračky ale asi ne. I když by se hodily. Po tomhle všem jsme s Thorinsonem a Archerem ještě chvíli pokecali, hlavně o tom, co bychom chtěli příští rok změnit. Lilly se ptala po Paulovi, jestli se vrátí, a v souvislosti s tím se už nevím kdo zeptal, jestli by nebylo možný pořídit řetěž ukotvenej do zdi právě na Paula. Nebyl bych proti.

Zajímavější ale byl program až po odchodu Thorinsona a Archera. Amai a Marry odešli spat, ale nás pár prváků a druháků se chytlo myšlenky krádeže kolejního poháru havraspáru. Shodli jsme se, že by tou dobou ještě mohli slavit, tak jsem si šel dát na hodinku šlofíka, s tím že pak vyrazíme na havr. Jackie to mezi tím zabalil a Lilly se dala do řeči s Fionou. Naší primuskou. Takže na havr jsme na konec vyrazili jen já, Kath a Marw. Nahodili jsme tmavý oblečení a upíří masky a vylezli jsme na chodbu. Nikde nikdo, tak jsme šli přešli na druhou stranu sedmýho patra ke vchodu do Havraspáru. Měli jsme kliku. Všichni už asi spali. Na nikoho jsme nenarazili. Ani když jsme pak ani nevím jak dlouho vymýšleli odpovědi na hádanky u vstupu do havru. Jedna divnější než druhá a žádná odpověď nebyla správná. Když už jsem se na to chtěl vykašlat, přistoupila ke vchodu Marw a zkusila odpověď zase na novou hádanku a najednou se ve zdi objevil průchod. Uhodla to! Ten adrenalin v krvi byl úžasnej. Nikde nikdo a na koleji ticho. Rychle jsme vběhli dovnitř a pomaloučku potichoučku jsme našlapovali na schodech. Pro jistotu. Marw se zastavila nad schody před spolkou a zeptala se, kdo chce jít první. Jako jedinej kluk jsem neváhal a vyrazil. Srdce mi bušilo tak nahlas, že se divím, že nikoho nevzbudilo. Nicméně společenská místnost havru byla prázdná a potemělá. Potichu jak myšky nebo jako zloději jsme začali zkoumat stoly, ale pohár nikde. Až si ho Marw všimla na jedné skříni. Zkoušel jsem se pro něj natáhnout, ale byl moc vysoko. Marw zkusila nějaký přivolávací kouzlo, asi to co použila Marry na hostině. Ale marně. Pohár se ani nehnul. Asi ho nějak upevnili. Plán byl najednou v tahu. Pohár byl přímo před náma, ale nemohli jsme ho odnést. Možná by šel i s tou skříní, ale na to by nám asi žádný kouzlo nestačilo a svaly už vůbec ne. Po chvilce přemýšlení jsme došli k jedinýmu možnýmu závěru. Uděláme jim tam bordel! Bylo to boží házet po zemi dortama, rozhazovat jídlo po celé místnosti, rozlívat nějaký pití ve džbánu... Polil jsem jim tím i nějaký brožury na stolech a taky trénovacího panáka. I bez hnojůvek to tam behem chvilky vypadalo jak po týdenním hudebním festivalu pod otevřenou oblohou. Shodli jsme se, že to stačí, a vyrazili jsme na kolej.

Po návratu na kolej si ještě Kath sedla s Lilly a Fionou na pokec, ale já už byl fakt unavenej a šel jsem spát. Přestože jsem nezapadl do postele poslední, jako poslední jsem vstal. Když jsem se ráno probral, kolej už byla prázdná. Koukl jsem na hodinky. Kočáry už měly vyrazit na cestu. Rychle jsem pobral všechny věci a zdrhal jsem do vstupní síně. Schody jsem bral po dvou, občas po třech a dva kufry i klec s Pow za mnou vyslověně vlály. Kufry jsem zjevně na poslední chvíli hodil do truhly a naskočil jsem na poslední kočár směr Prasinky. I bradavickej expres jsem stihl jen s odřenýma ušima. Málem dopravdy. Dveře zavřely hned za mnou. S jazykem na košili a plícema na zemi jsem zapadl do prvního kupé v posledním voze a po většinu cesty do Londýna jsem chytal dech a bojoval s motající se hlavou, která mi bránila ve vyhledání Lilly nebo kohokoli jinýho.

Když jsem vylezl z nádraží a uviděl Londýn, měl jsem hodně divný pocity. Na jednu stranu jako kdybych se probudil ze snu a byl zase doma, na druhou stranu mi začaly chybět Bradavice. Ten hrad má něco do sebe. Asi to, že je to prostě hrad. Kdo by nechtěl žít na hradě? No... možná že já před pár lety. Když se nad tím zamyslím, ten rok v Bradavicích mě neskutečně změnil.

upraveno 16:27: přidány screenshoty