29.3.2004, Bradavice

Jak to tak vypadá, když se stane člověku něco krásnýho, musí se to vyvážit něčím adekvátně hrozným. A vzhledem k tomu, že letošní Valentýn byl jako z pohádky nebo romantickýho filmu, muselo se stát něco, co připomíná pořádnej thriller. A taky že jo.

Asi před dvěma týdnama jsem trénoval

15.2.2004, Bradavice

Od Silvestra se toho událo hodně, ale právě proto jsem neměl čas psát. To je zákon schválnosti. Když se nic neděje a máte čas psát, není o čem. Když se dějou věci o kterých byste rádi napsali do deníku, nemáte na to čas. Tak například většinu volnýho času jsem od Silvestra věnoval stavění iglů. Bohužel, než jsem ho

1.1.2004, Bradavice

Čas na hradě opravdu hrozně letí. Včera už byl Silvestr a to znamená, že už jsem tady čtyři měsíce. Ze začátku se sice nic moc nedělo, ale to asi proto, že jsem tady moc lidí neznal. Teda ne že bych se nebavil třeba s Jackiem a několika dalšíma. Ale jinak jsem s nikým nic extra nepodnikal. Za to co jsem poznal Lilly

8.12.2003, Bradavice

Po asi měsíci jsem si zase našel chvilku. Za ten měsíc se toho stalo docela dost. Především jsem ale měl docela dost starostí s klubem. Jak jsem psal minule, táta mi napsal v posledním dopisu nejednoznačný popis vchodu do jakési tajné místnosti. První komu jsem o tom vchodu řekl byla Lilly. Říct to jí zjevně nebyla chyba. Je super. Klidně

6.11.2003, Bradavice

Včerejšek byl zatím asi nejlepší den v Bradavicích. Začalo to hned ráno lektvarama. Konečně jsme vařili. Na začátek jsme měli uvařit čaj. No ne že by to byl kdo ví jak magický elixír, ale co už. Druhý v pořadí byl zajímavější. Jednalo se o Bolesal. Ten už má poměrně složitej recept. O to víc mě překvapilo, když mi profesorka ten můj výtvor

4.11.2003, Bradavice

Včerejšek začal jako každé ospalé pondělí. Ráno jsem spěchal na lektvary, abych zjistil, že v pondělí je vlastně má Zmijozel a Havraspár. Musím si udělat poznámku do rozvrhu, že máme lektvary v úterý. Konečně jsme měli první hodinu přeměn a světe div se, většinu hodiny jsme poslouchali zase kázání o nošení uniformy. Ještě jednou uslyším, že

1.11.2003, Bradavice

Včera byl Halloween. Pro většinu lidí je to jen super den plnej kostýmů, strašidelných historek, děsivé dekorace a sladkostí a hromady jídla a pití obecně. Pro mě je ale navíc dnem mých narozenin. Někdo by možná řekl, že je to na prd. Že když máte narozeniny v den nějakýho svátku, tak dostáváte míň dárků, máte o jeden

25.10.2003, Bradavice

Máme tu sobotu. Zase. Už mi to tu nějak splývá dohromady. Po zařazení do kolejí jsme se víc jak týden flákali, než začala výuka. Nezbylo tedy nic jinýho, než prozkoumávat hrad. Už to tady znám skoro jako naši mudlovskou školu a při tom jsme na několikanásobně větším hradě, kde je každá chodba jiná a občas mám pocit, že vnější vzhled hradu

2.9.2003, Bradavice

Tak už je to tady. Londýn který je pro mě symbolem domova a dětství jsem nechal za zády a zrovna teď sedím na překvapivě pohodlné posteli, jakou jsem zatím viděl jen při prohlídkách zámků a hradů. Všechno je tady tak zvláštně cizí a nový, ale zároveň se tady cítím jako doma. Teda aspoň na koleji. Nebelvírská kolej je neskutečně útulná. Vrátím

 25.8.2003, Londýn

Tenhle školní rok utekl nějak rychle. Ve škole jsem moc nedával pozor, protože jsem většinu času přemýšlel nad tím, jaký to bude v Bradavicích, ale to už mi může být jedno. V září už mě tam neuvidí. Akorát mi budou chybět kamarádi. Ani psát jim nebudu moct. Něco mi říká, že by jim přišlo hodně divný, kdyby jim na okno zaklepala sova s dopisem