8.12.2003, Bradavice

Po asi měsíci jsem si zase našel chvilku. Za ten měsíc se toho stalo docela dost. Především jsem ale měl docela dost starostí s klubem. Jak jsem psal minule, táta mi napsal v posledním dopisu nejednoznačný popis vchodu do jakési tajné místnosti. První komu jsem o tom vchodu řekl byla Lilly. Říct to jí zjevně nebyla chyba. Je super. Klidně

6.11.2003, Bradavice

Včerejšek byl zatím asi nejlepší den v Bradavicích. Začalo to hned ráno lektvarama. Konečně jsme vařili. Na začátek jsme měli uvařit čaj. No ne že by to byl kdo ví jak magický elixír, ale co už. Druhý v pořadí byl zajímavější. Jednalo se o Bolesal. Ten už má poměrně složitej recept. O to víc mě překvapilo, když mi profesorka ten můj výtvor

4.11.2003, Bradavice

Včerejšek začal jako každé ospalé pondělí. Ráno jsem spěchal na lektvary, abych zjistil, že v pondělí je vlastně má Zmijozel a Havraspár. Musím si udělat poznámku do rozvrhu, že máme lektvary v úterý. Konečně jsme měli první hodinu přeměn a světe div se, většinu hodiny jsme poslouchali zase kázání o nošení uniformy. Ještě jednou uslyším, že

1.11.2003, Bradavice

Včera byl Halloween. Pro většinu lidí je to jen super den plnej kostýmů, strašidelných historek, děsivé dekorace a sladkostí a hromady jídla a pití obecně. Pro mě je ale navíc dnem mých narozenin. Někdo by možná řekl, že je to na prd. Že když máte narozeniny v den nějakýho svátku, tak dostáváte míň dárků, máte o jeden

25.10.2003, Bradavice

Máme tu sobotu. Zase. Už mi to tu nějak splývá dohromady. Po zařazení do kolejí jsme se víc jak týden flákali, než začala výuka. Nezbylo tedy nic jinýho, než prozkoumávat hrad. Už to tady znám skoro jako naši mudlovskou školu a při tom jsme na několikanásobně větším hradě, kde je každá chodba jiná a občas mám pocit, že vnější vzhled hradu

2.9.2003, Bradavice

Tak už je to tady. Londýn který je pro mě symbolem domova a dětství jsem nechal za zády a zrovna teď sedím na překvapivě pohodlné posteli, jakou jsem zatím viděl jen při prohlídkách zámků a hradů. Všechno je tady tak zvláštně cizí a nový, ale zároveň se tady cítím jako doma. Teda aspoň na koleji. Nebelvírská kolej je neskutečně útulná. Vrátím

 25.8.2003, Londýn

Tenhle školní rok utekl nějak rychle. Ve škole jsem moc nedával pozor, protože jsem většinu času přemýšlel nad tím, jaký to bude v Bradavicích, ale to už mi může být jedno. V září už mě tam neuvidí. Akorát mi budou chybět kamarádi. Ani psát jim nebudu moct. Něco mi říká, že by jim přišlo hodně divný, kdyby jim na okno zaklepala sova s dopisem

27.12.2002, Londýn

Tak jsem si našel chvilku na pokračování. Zkusím to tentokrát stručněji. Po prvním dnu v asi minulosti se táta nakonec druhý den ráno rozhodl, že se zkusíme vrátit na tu louku, kde jsme se objevili předchozí den. Nebyl z toho příliš nadšený. Jak mi vysvětlil, pro bezpečný přemístění je nutný dobře znát cílový místo.

26.12.2002, Londýn

Konečně mám zase trochu času a navíc jsem zažil něco opravdu zvláštního, co si zaslouží zapsat.

Krátce po předchozím zápisu byl Halloween a tak jsme slavili moje jedenáctý narozky. Táta pokračoval v tom mým zapojování do kouzelnickýho světa, nebo jak označit to, co v poslední době provádí, jeho dárkem. Dal mi svoje starý lítající koště.

*v levém horním rohu listu je několik teček od propisky* 

Včera mi táta dal tenhle deník, abych si do něj zapisoval svoje zážitky. Že prý jich budu mít určitě v té nové škole dost. *přeškrtaný text* Vůbec mě teď nenapadá nic rozumnýho o čem psát. Nikdy jsem si nic co jsem zažil nezapisoval. Ono by ani nebylo co. Však koho by to zajímalo? Jsme normální rodina z okraje Londýna. Teda